DCIM100MEDIA
 
WAW – LHR – let BA851, Airbus A320-232
LHR – JFK – let DL1 (VS5301), Boeing 767-332(ER)
 
 
Byl čtvrtek 18. 9. 2014 a nás čekal let z Chopin Airport na London Heathrow Airport.

Na letišti jsme byli brzy, čekali jsme tedy na otevření přepážek na odbavení. Kufry jsme si nechali odbavit až na JFK, abychom se s nimi nemuseli vláčet na Heathrow do hotelu a ráno zase zpět na letiště. Do batohů jsme si tedy dali jen to nejnutnější oblečení a hygienické prostředky. 
 
Na odbavovacích přepážkách téměř nikdo nebyl, a když byl, tak to byli Češi. Ještě, že jsem na poslední chvíli doma vytiskla potvrzení o registraci ESTA, protože ho po nás chtěli vidět. Původně jsem měla v plánu ho netisknout. Vytištěné letenky od Pelikánu po nás nechtěli, vše si stejně hledají podle pasu a jména. Dostali jsme tedy letenky, kufry odjely na pásu pryč a my se šli pomalu odbavit.
 
Při pasové kontrole jsem myslela, že už mě nepustí dál, protože na mě paní nevěřícně koukala, jestli ta fotka v pase jsem skutečně já. Asi čtyřikrát si mě prohlížela a pak teda pustila. Uf, docela se mi ulevilo. Fakt nevím, co se jí nezdálo. 
 
Nástup do letadla probíhal v klidu, seděli jsme sice odděleně, ale to vůbec nevadilo. Let trval kolem dvou hodin a jako občerstvení jsme dostali pití a sendvič. 
 

 

 
Na Heathrow jsme přistáli kolem 20. hodiny místního času. Přímo od terminálu jezdí autobus Hoppa Bus, který objíždí hotely v okolí. My jsme jeli do hotelu Comfort, kde jsme měli zařízené ubytování. Jízdenka se kupuje u řidiče a zpáteční stojí 9 liber
 
Jelikož jsme nechtěli utrácet za večeři v hotelu, našli jsme nejbližší možnost, kde něco koupit. Nejbližší = asi 3 km vzdálená benzínka. Nevadí, aspoň jsme se prošli. Ráno jsme vynechali snídani a v 7:40 vyrazili autobusem zpátky na letiště. 
 

 

 
Odlétali jsme z Terminálu 3, kde převažuje Virgin Atlantic a Delta. My jsme se vydali k přepážkám, kde nás hned odchytl „týpek“ a odvedl k samoodbavovacímu kiosku, kde nám i pomohl. Naskenovali jsme pasy a proklikali se až k vytištění letenek. Sedadla jsme měli vybraná už dopředu. 
 
Během letu jsme dostali nejprve oříšky a preclíky s pitím, poté se servíroval oběd, po obědě snack a před přistáním ještě zmrzlina. A všechno bylo moc dobré! K obědu bylo na výběr kuřecí s rýží, nebo těstoviny. 
 

 

 

 

 
A jak jsme se zabavovali během letu? Koukali jsme na filmy, poslouchali hudbu, koukali z okénka a jedli a pili. Uteklo to a sedělo se nám taky dobře, i když jsme vysocí. 
 

 

 

 

 

 

 
 
A to bychom nebyli my, aby se něco nestalo. No vypadá to, že už začínám patřit do rodiny N. :-))
 
První náznak toho, že bude asi něco špatně, nastal, když jsem ještě na letišti koukala z okénka, jak se připravuje letadlo k odletu a na vozíku jsem viděla čtyři kufry, z toho dva byly naše. Bohužel, pracovníci je nedali na pás, aby jeli do zavazadlového prostoru, ale na vozíku je odvezli pryč. První, co mě napadlo, bylo, že je možná vezou na druhou stranu, že tady už je plno? A nebo je vezou do druhého letadla, které letělo chvíli po nás?! Omyl! Vozík jsem pak zahlédla v dálce a k jinému letadlu nemířil. Trochu se mě zmocnila panika, ale raději jsem zůstala jsem v klidu a užívala si let.
 
 
 
O co horší to bylo na JFK, když naše kufry na pásu nebyly. Zkusili jsme obejít i jiné pásy, ale nikde jsme kufry nenašli. Všimla jsem si slečen, které také koukaly po kufrech, tak jsem se jich zeptala, jestli jejich kufry nejsou černé. A byly, takže naše čtyři kufry chyběly. Mluvili jsme s pracovníkem u zavazadlového pásu a ten nás odkázal na Delta Baggage Service u příletů. Tak jsme se tam vydali. Tak nějak jsem čekala, že nám řeknou, že naše kufry přiletí třeba za hodinu, nebo tak. Neřekli. V podstatě nám toho moc neřekli. Původně paní povídala, že nám je přivezou večer, nejpozději ráno, ale že neví, kde kufry jsou. Museli jsme nahlásit adresu pobytu a v tu chvíli jsem si říkala, že je štěstí, že zůstáváme na jednom místě. Jako útěchu jsme dostali kosmetickou taštičku s tričkem, pastou, kartáčkem, hřebenem a žiletkou. Dostali jsme letáček s referenčním číslem a jeli do bytu. Kufry nepřišly ani večer, ani druhý den ráno. To už jsem byla nervózní a naštvaná a několikrát volala na zavazadlový servis Delty. Dvakrát mi nebyli schopní říct, kde kufry jsou a kdy je dostaneme. Až napotřetí nám řekli, že přiletí ve 14. hodin (zřejmě stejným letem, akorát o den později) a kurýrní služba nám je dopraví. To už se mi ulevilo. Zavazadla jsme mohli sledovat online, ale neměli jsme možnost wifi připojení. Jeli jsme tedy včas na byt, kdyby náhodou volal kurýr, tak abychom tam byli. Nakonec kufry přivezl až ve 23 hodin. Ale dovezl! 
 
Vím, že na fórech lidé psali, ať si klidně necháme kufry odbavit ve Varšavě až do New Yorku. Já už to po této zkušenosti neudělám. Nebo alespoň ne při letu s Deltou. Co jsem četla, tak se to stalo i lidem, co letěli o den dříve. A i když jsme byli bez kufrů pouze dva dny, tak i přesto to bylo nepříjemné a poměrně omezující. Pořád jsem přemýšlela, v čem byl problém, proč odvezli kufry od letadla pryč. Až pak mi došlo, že všude byl let označovaný jako VS5301, ale v Londýně ho označovali DL1. 
 
 
 
 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *