Většina z nás zná Krkonoše pouze z české strany, ale i z té polské jsou krásné a je zde spousta zajímavých míst. My jsme tentokrát vyrazili do městeček Szklarska Poreba, Karpacz a Kowary
 
I když se městečka nachází kousek za Harrachovem, cesta nám trvala dlouho, protože před Rokytnicí až do Harrachova se opravují silnice a je to tam samý semafor.

Do Sklářské Poreby jsme tedy přijeli až po 10. hodině a tak jsme měli poměrně málo času a to jsme ho dost ještě ztratili tím, že jsem nebyla na výlet dostatečně připravená. Což není mým zvykem, vždy se snažím být pečlivě připravená a mít všechno naplánované.
Ve Szklarske Porebě jsme zaparkovali u křižovatky pod Informačním centrem, parkování na dvě hodiny stálo 10 zlotých. Zašli jsme do informací, ale moc materiálů tam neměli. Vzala jsem si aspoň malou brožurku o městečku a mapu. Ke stažení ji najdete zde.
 
Z Mapy.cz jsem vytiskla turistickou mapu Szklarske Poreby, kde byla nad nádražím označená vyhlídka. Tak jsme tam tedy vyrazili. No, nebyla tam. Nacházeli se tam pouze Bílé Skály, takový větší kámen. První zbytečná zacházka. 
 
Vrátili jsme tedy k infocentru a vydali se podél hlavní silnice. Zde se nachází spousta krámků a stánků. U parku jsme odbočili doprava, kde opět pokračovali restaurace, krámky a stánky. 
Chtěla jsem dojít ke stanici lanovky na Szrenicu a zjistit, jestli nás na ní pustí se psem, ale když jsme po asi 20 minutách chůze zjistili, že jsme teprve v půlce a nestihneme se vrátit kvůli parkování, tak jsme to nakonec otočili, zašli si na rychlé jídlo a vzali auto z parkoviště. 
 
Kdyby jsme měli víc času, tak bychom dojeli autem k lanovce, vyjeli na Szrenicu a po červené bychom sešli k vodopádu Kamienczyk a přes město se vrátili zpátky k autu. Takový byl původně plán, ale z časových důvodů jsme ho museli pozměnit.
 
K vodopádu Kamienczyk jsme tedy vyrazili autem. Je zde parkoviště, platili jsme myslím 8 zlotých za dvě hodiny. K vodopádu se jde pěšky po nepříjemné kamenité cestě. Ale je to kousek. 

V pokladně dostanete ke vstupence také helmu. Vstupné je 5 zlotých. Sejdete schody a soutěskou přijdete k vodopádu. Akorát pejskům se po kovovém děrovaném chodníku špatně chodí. 
 
 
Vodopád je 27 metrů vysoký, trojstupňovitý a padá do kaňonu potoka Kamienczyk. 

 
Když vyjdete od pokladny nahoru k chatě Kamienczyk a salaši Sielanka, je zde prostor, odkud se skýtá pohled na vodopád zase z jiného úhlu. V chatě si můžete koupit občerstvení a pokud projdete za ní, dojdete na plácek, odkud je krásný výhled do okolí.
 
Další zastávkou byl vodopád Szklarky. Parkovat se dá u silnice, kde jsou také stánky s různým zbožím (např. keramikou, dřevěnými výrobky, sýry aj.). Zastavit se musíte opět u pokladny, kde se platí vstupné do KRNAPu, 5 zlotých. Pěšky se pak dojde k vodopádu vysokému 13 metrů. Tady jsme se otočili a vrátili se zpátky na parkoviště, ale podle ukazatelů se dá pokračovat dále po značené turistické cestě.
 
Odpoledne jsme dorazili do Karpacze, kde byl naším hlavním cílem kostelík Wang. Samozřejmě jsme si chtěli prohlédnout i centrum  a plán původně zněl, že z centra dojdeme ke kostelíku pěšky. Nakonec jsme jeli autem, bylo to asi 3,5 km. 
 
Auto jsem zaparkovala na prvním volném místě na parkovišti u kruhového objezdu u kostelů. Kdybych pořádně koukala do mapy a orientovala se podle umístění kostelů a né značky parkoviště na mapě, tak bychom už potřetí nebloudili. No a tak jsme se z místa, kde jsem si myslela, že jsme, vydali podél silnice dolů s tím, že půjdeme po červené a odbočíme k přehradě a zde si na chvíli odpočineme. Jenže červená značka nikde a my se vzdalovali. Zase jsme šli špatně a to už byl Kubík hodně naštvaný! Takže jsme šli zpátky na kruhový objezd, u kterého jsme parkovali, Kubík s Bárníkem si sedli do parku a já šla na pěší zónu najít infocentrum. Nenašla jsem ho, ani u hlavní silnice. 
 
 
Vzali jsme tedy auto a popojeli ke kostelíku Wang. To už bylo půl šesté a prostory se v šest zavírali. Tak jsme to měli akorát. Alespoň tam bylo málo lidí. Musím říct, že se mi tady moc líbilo, útulný parčík, výhled do okolí, mallý hřbitov a krásný dřevěný kostelík. Nádhera. Pejsci do areálu nesmí, tak Bárník čekal venku před branou.
 
Kostelík Wang byl postaven na přelomu 12. a 13. století v jižním Norsku v obci Vang. Takovýchto dřevěných kostelíků se v Norsku nachází 31, tento je 32. Poprvé byl převezen do Královského muzea v Berlíně, kam ho zakoupil král Fridrich Vilém IV. V roce 1842 byl díky hraběnce von Reden z Bukowce přestěhován do Karpacze. Kostel je postaven z norské borovice ve stylu skandinávské dřevěné architektury podle vzoru vikinských lodí. Nenajdete v něm žádný hřebík! 


Poslední zastávkou v Karpaczi byla přehrada, kterou jsme přeci jen našli, když jsme sjížděli od Wangu. U silnice se nachází pěkný park s kovovými sochami zvířat a hned za ním už se nachází přehrada. 




Cestou domů jsme se zastavili v městečku Kowary. Je zde pěkná pěší zóna s hezkými domy a kostelem na konci. Ale v tuto dobu zde bylo vylidněno a my už byli pěkně unavení.
 
Nejzajímavější budovou je budova Radnice, která pochází z konce 18. století.


Domů jsme jeli přes Horní Malou Úpu, kde jsem se chtěla původně také zastavit a podívat se, co se tam změnilo. Od mala jsme tam jezdili na silvestry a pár let jsem tam už nebyla. No tak to zase příště.

 
Udělali jsme tedy takový okruh a pokud přemýšlíte, kam vyrazit na jednodenní výlet a máte rádi přírodu, tak už máte tip kam. A když vyjedete ráno brzy, tak stihnete i tu lanovku a užijete si výhled na Krkonoše. 

Fotogalerie:
http://goo.gl/fqxQ41

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *