LITOMĚŘICKO

Jaro je tu a tak jsme si s Hankou řekly, že je čas zahájit sezónu výletů. Začaly jsme brouzdat po mapě po místech, která nejsou daleko od Prahy. Vloni jsem byla na Milešovce a moc se mi na Litoměřicku líbilo. Tak jsem pátrala, co dalšího zajímavého tam ještě je. A že je tam toho spoustu, už máme plány na příště.

Prvním cílem byla zřícenina hradu Ronov, která se nachází u Úštěku (mezi Českou Lípou a Litoměřicemi). A že první zastávka opravdu stála za to a budeme na ní vzpomínat určitě do konce života. Překvapením bylo, že v této oblasti pršelo o dost víc, než u nás na Nymbursku. S tím jsme nějak nepočítaly. Cesta na začátku byla hodně bahnitá, ale rozhodly jsme se to přeci jen zkusit a nakonec byla převážně štěrková, takže tolik bahna nebylo. Když jsme došly v lese na odbočku nahoru ke zřícenině, všimly jsme si, že je cesta hodně rozbahněná a tudy určitě jít nemůžeme. Nevím, jak nás to napadlo, ale rozhodly jsme se, že místo obejdeme a půjdeme lesem. A já si nějak myslela, že se pak na cestu zase napojíme. Nenapojily jsme se. Šly jsme lesem vzhůru vstříc zřícenině. Pod nohama nám ujíždělo drobné kamení, hledaly jsme alespoň malinké cestičky vyšlapané od zvěře a ťukaly jsme si na čela, kudy to proboha jdeme! Proč nemůžeme jít jako normální lidi po cestě. No nemůžeme, musíme mít vždycky něco extra! Když už jsme byly ve svahu těsně pod zříceninou, zaslechla jsem nějaké zvuky, zastavila se a čekala, že někde vyběhnou srnky. Prd srnky, vyrušily jsme divočáky! A rovnou čtyři! Můžu vám říct, že jsem nehnutě stála a jen se modlila, aby se neotočili na nás. Ještě po tom, co na ně Barney začal štěkat! No díky bohu, běželi pryč. Teda takhle z blízka jsem divočáky ještě neviděla. A aby toho nebylo málo, jak jsem tam tak stála, tak na mě udělala nálet sova! Pořád vidím ty její vykulený oči! 🙂 Dobrý safari :-)) Okamžitě mi stoupla hladina adrenalinu a div jsem zbytek kopce nevyběhla. Uuuuuuf. Ale aspoň víme, od koho byly ty cestičky. Pěkně nám je divočáci vyšlapaly.

Nahoře na zřícenině Ronov se dá i bivakovat. Před námi šli dolů kluci, kteří tam přes noc zřejmě spali, ještě tam doutnalo ohniště. Je to tam docela fajn, ale určitě jsou lepší místa na výhledy do okolí.

PS: Dolů jsme šly po značené turistické cestě a kromě poslední pár metrů bahna byla cesta suchá a moc pěkná! No co na to říct!

Další zastávkou byl zámek Ploskovice! Objevila jsem ho úplnou náhodou a zaujal mě. Zámky a hrady jsou většinou do 31.3. zavřené, takže jsme se podívaly jen po zahradě a okoukly zámek z venku. Zámecký park je poměrně rozlehlý a plný pávů. V sezóně je možné absolvovat prohlídku interiérů. Vygooglila jsem, že se tu natáčela pohádka Jak si zasloužit princeznu. A točila se tu i nějaká scéna pro Princ a večernice a Jezerní královnu.

Na oběd jsme popojely do Litoměřic. Oběd jsme si daly v jedné restauraci na náměstí. A i když já nejsem zrovna milovnice kávy, tak Hanka ano a našla vyhlášenou kavárnu Káva s párou. Prošly jsem se tedy městem, k Labi a poté do kavárny. A tam to bylo naprosto dokonalý! Káva, která chutnala i mně, živá hudba, moc příjemné prostředí.

Vyfotily jsme si ještě panorama Litoměřic z mostu…

… a popojížděly jsme dál, k místu, které je vidět po levé straně, když jedete po dálnici do Ústí. Je to hrad Hazmburk. Hrad má dvě věže a za hezkého počasí jsou odtamtud nádherné výhledy. Už začalo zapadat slunce, takže vyjít nahoru bychom nestihly. Ale to nevadí, vyrazíme tam jindy. Nafotily jsme fotky a užily si atmosféru zapadajícího slunce. Nádhera.

No a před setměním jsme stihly ještě poslední místo, a to zámek Libochovice. Zámek je barokní a točilo se tu např. 30 případů majora Zemana. My jsme si zámek užily při pohledu od rybníka, ale podle fotek je krásný i  z druhé strany.

Jsem moc ráda, že jsme poznaly a objevily zase nová místa. A i když jsme si je nemohly užít úplně, protože ještě nebyla sezóna a bylo zavřeno, i tak to stálo za to. A co vy, už jste na těchto místech byli? Nebo vás článek alespoň inspiroval k návštěvě?

---

MAPA