HO CHI MINH CITY, VIETNAM

První dva dny ve Vietnamu jsme strávili v Ho Chi Minově městě (dál jen HCMC), kam jsme přiletěli z Curychu. Původní plán byl, že bychom první den chodili po městě a druhý den jeli na výlet na deltu Mekongu, nakonec jsme ale v HCMC zůstali oba dva dny.

První den jsme přiletěli ráno, autobusem č. 152 jsme dojeli do centra a došli na ubytování. Tam jsme se převlékli, nechali si tam zavazadla a polospící jsme se šli podívat do města. A musím říct, že jsem měla co dělat, abych neusnula 🙂 Jinak autobus staví přímo před terminálem, je to tam označené. Jelo nás v buse asi 5, cesta trvala necelou hodinku, ale aspoň jsme se kochali městem.

První den jsme tedy měli následující program. Od ubytování jsme došli k Independence Palace. Odtamtud jsme šli ke katedrále a poště. Tam jsme se také na ulici naobědvali. Pak jsme se přes náměstí vraceli uličkami zpátky na ubytování.

Palác nezávislosti (Independence Palace) – Můžete taktéž vidět pod názvem Reunification Palace. Nová budova byla sídlem jihovietnamského prezidenta Nguyen Van Thieu až do roku 1975. Od té doby slouží jako ukázka architektury 60. let. Do paláce můžete také zajít na prohlídku. Do areálu se platí vstupné 40 000 VND (cca 40 Kč).

Katedrála Notre Dame – Katedrála je pozůstatkem koloniální architektury z roku 1877. Pokud bude katedrála otevřená, můžete se zajít podívat i do interiérů.

Budova centrální pošty – Jedna z nejznámějších budov v Saigonu, která stojí hned vedle katedrály. Byla postavená kolem roku 1886 a má úchvatný interiér, určitě se tam zajděte podívat.

Druhý den jsme po snídani vyrazili opět pěšky směr čtvrť Cholon. Už samotná cesta byla zážitek, protože jsme procházeli ulice plné obchodů, kaváren, restaurací, všude to žilo. Navíc spousta ulic je řešených tak, že v každé ulici se prodává konkrétní druh zboží, např. papírenské zboží, v další zase věci na zahradu, v další zase na rybaření, pak zase textil, atd atd. Tak to bylo zajímavé vidět.

Cholon je v podstatě čínskou čtvrtí uprostřed Ho Chi Minhova města. Cholon znamená “velký trh” a během války s Američany plnil úlohu “černého” trhu. I přes válku tu přežila atmosféra čínské čtvrti, obchodů a hlavně krásné architektury. Navštívili jsme zde několik chrámů a pagod, všechny jsou označené na mapě níže.

A nakonec jsme se tady i skvěle a levně najedli u jedné rodiny v restauraci. Bylo to nejlepší pho, které jsem ve Vietnamu jedla. V zapadlé ulici jsme před jedním domem našli pojízdnou kuchyň, uvnitř domu měli stolečky a židličky a celá rodina tam seděla a povídala. Anglicky uměla akorát holčička, tak nás obsloužila. I s pitím jsme tady zaplatili dohromady 60 Kč a stálo to za to! Píšu to skoro v každém článku, vážně se nebojte jíst v zapadlých uličkách, u místních skoro doma, i když se vám to může zdát špinavé, všichni budou milí, ochotní a jídlo bude výborný, vážně!

Z Cholonu se nám přes to vedro už nechtělo jít zpátky pěšky, tak jsme si vzali taxíka ke Skydecku. Saigon Skydeck je název vyhlídkové patra, které se nachází v budově Bitexco Financial Tower. Platí se zde vstupné 200 000 VND a uvidíte odtud 360° výhled na město. Ono teda přes ten smog toho moc neuvidíte, ale aspoň něco.

Když jsme se pokochali vyhlídkou, zašli jsme ještě na kafe a dezert do kavárny. A tentokrát jsme ani nehledali kam, ale vyrazili jsme už napřímo. Na náměstí Nguyen Hue totiž stojí tenhle starý špinavý dům, kde se nachází jedna kavárna vedle druhé. A všechny jsou v hipsterském stylu. Tomu taky odpovídá cena, na ulici stojí kafe cca 12 Kč, tady stálo asi 55 Kč. Každá kavárna má vlastní balkón, ze kterého je právě krásný výhled na náměstí a budovu Financial Tower. Akorát když tu budete odpoledne, tak sem svítí sluníčko a je tu hrozné vedro. V dobu, kdy jsme my byli v Saigonu, tak bylo asi 36°C a to na sluníčku sedět nechcete. Každopádně kafe a zákusek byl dobrý a ještě v hezkém interiéru.

No a z kavárny jsme šli opět k budově pošty, Kubík to tam chtěl ještě jednou natočit. Já si tam mezitím dala další ledový kafe a kochala se atmosférou. Grabem jsme se pak svezli zpátky na ubytování a odpočívali jsme. Chvíli jsme i seděli na střešní terase a vstřebávali zážitky ze dvou dnů v tomto hektickém městě.