Ahojky, jsem tu se třetím dnem naší dovolené. Ten pro nás byl cestovní. Potřebovali jsme se dostat ze Sigiryi na vlak do Kandy. V Kandy jsem původně měla naplánováno zůstat jeden den, ale vzhledem k tomu, že před naším příjezdem tam panovaly nepokoje, rezervaci jsem zrušila a trochu jsme pozměnili program. Do Kandy jsme nakonec jeli jen na vlak a poté hned pokračovali směr Hatton. Na cestu do Kandy jsme opět využili našeho tuk tukáře Rohana, který se nabídl, že nás tam odveze. Jel s námi 4 hodiny tuk tukem a pak zase zpátky domů. Dokonce mi pak večer volal, že už dorazil v pořádku domů a jestli i my jsme v pořádku na místě. On byl tak milej!
Cestou do Kandy jsme si udělali i pár zastávek. Například u chrámu Golden Temple v Dambulle. Chrám byl dostaven roku 2000 za pomoci japonských darů. Dominuje mu obrovská socha sedícího buddhy.
A pak jsme zastavili v Iswara Ayurvedic Village – Spice Garden, je to taková typická zahrada, kde vám ukážou, co se z které rostliny dá vyrobit, na co je to dobré a pak si můžete nějaké výrobky koupit. Nám ještě nabídli krátkou masáž zad. Tu jsme moc rádi využili. Samozřejmě se očekává, že všem za to něco dáte, jak za masáž, tak za průvodce. V krámku jsme si koupili prášek na zuby a dásně, je z hřebíčku a má léčivé a preventivní účinky. Pak jsme ještě nakoupili přípravky na křečové žíly, na vlasy, svaly a tak.
Cesta byla sice dlouhá, ale my jsme si ten tuk tuk fakt užívali, je to prostě zážitek, který u nás nezažijeme. Nakonec jsme vlak stihli jen tak tak, v Kandy byla uzavřená nějaká část, tak se musel Rohan ptát, kudy se dostat na nádraží.
Koupili jsme si jízdenky, ještě byly volné do druhé třídy, ale nakonec jsme stejně jeli třetí, protože všude bylo plno. U některých cestovatelů se můžete dočíst, že doporučují do třetí třídy nechodit, že je plná místních a je špinavá a tak. My jsme si to tam ale užili, bylo to úplně v pohodě. Dokonce mě místní pustili sednout mezi sebe a byli všichni hrozně usměvaví a milí. Ve vlaku pořád prochází místní a nabízí různé pochoutky, od chlazených nápojů, po smažené roti, nakrájený ananas. Samé mňamky.
Před Hattonem bylo okolí fakt krásné, nevěděli jsme, na kterou stranu dřív koukat. Bohužel se nám nepodařilo sedět ve dveřích, ty už byly obsazené, ale aspoň jsme si k nim stoupli a mohli se kochat.
V Hattonu jsme si na nádraží odchytli tuk tukáře, protože jsme potřebovali odvézt kousek za město na ubytování. A klasika, se kterou jsme se setkávali i později, že oni nejsou zvyklí vozit lidi moc daleko od nádraží a jakmile je to mimo jejich obvyklý směr, tak tu cestu neznají a mají řeči, že je to daleko. Nám se nakonec podařilo jednoho tuktukáře ukecat a usmlouvat, ale zajímalo by mě, jestli jel s námi tak pomalu kvůli tomu, že to bylo dál a chtěl šetřit benzín, nebo jestli chtěl, abysme se kochali. :-)) A že bylo čím se kochat. Všude kolem čajové plantáže, neskutečná nádhera.
O tom, co jsme dělali v okolí hotelu vám ještě napíšu, teď to přeskočím k druhé části cesty vlakem, a to na úsek Hatton – Ella. Všichni jsou z jízdy vlakem a z výhledů nadšení, ale přiznám se, že to nejlepší bylo aspoň z mého pohledu v části Hatton – Nuwara Elliya. Pak už mě to okolí moc nebavilo. Navíc ono se to nezdá, ale cesta je docela dlouhá, myslím, že jsme jeli asi 3 hodiny (úsek Hatton – Ella). Každopádně čas můžete trávit sezením ve dveřích vlaku (pokud tedy bude místo, my jsme se tam dostali jen díky tomu, že jsme se s ostatními po pár minutách střídali na fotky), nebo třeba pojídáním dobrot, protože po vlaku pořád chodí místní a nabízí různé snacky za pár korun.
Nám se stala ve vlaku do Elly „skvělá“ příhoda. Asi hodinu jsme stáli a seděli ve vlaku třetí třídy, zrovna ve vagónu, kde byl i bar. Nicméně tam bylo spoustu místa, výklenek na krosny a další skupinky turistů. Sedělo se ve dveřích, postávalo a tak. Jenže pak přišel nějaký týpek a začal nám přikazovat, že si máme jít sednout a nestát a nesedět v prostoru kolem dveří a baru. My jsme ho nechápali, o co mu jde, když v celém vlaku všichni sedí ve dveřích a v uličkách, proč zrovna my máme někam jít. A stejně jsme mu řekli, že nikam nejdeme, protože tam máme krosny. Ani zbytek lidí se nechystal odejít, taky proč. No a tak se ten týpek, manažer vlaku, co má na starosti bar, rozhodl, že nám zruší přísun čerstvého vzduchu, abychom odešli. Zavřel dveře, okýnka, vypnul větráky. Co vám budu povídat, nedali jsme se, sedli jsme si, a prostě jsme tam zůstali. Po delší době přišel další místňák, co trochu víc uměl anglicky a vysvětlil nám, že on chce mít prostor kolem baru, aby tam nikdo nestál a neseděl a lidi si mohli chodit na bar kupovat občerstvení. Chápu, ale tam bylo místa i tak dost. Ale byl hodnej a nakonec nám i přes nevoli manažera dveře a okýnka otevřel a pak už nikdo nic neřekl. Jako to jsou situace, který fakt nepochopíme. 🙂
| Tuk tuk Sigirya – Kandy | 6 000 rupií (795 Kč) |
| Vlak Kandy – Hatton | 220 rupií (29 Kč)/2 osoby |
| Pytlíček ananasu ve vlaku | 100 rupií (13 Kč) |
| Vlak Hatton – Ella | 320 rupií (42 Kč)/2 osoby |
MAPA
Ahoj, musím ti moc pochválit cestopis a hlavně fotografie. Ty jsou vážně super, hned jsem tam díky nim na chvíli vrátil. 🙂 Pokud by ti to nevadilo přidávám svůj cestopis právě z Elly, kam jsme jeli vlakem s Exporail – https://cestopisnydenik.cz/ella-cestopis-sri-lanka. Zároveň tam uvádím tip na parádní ubytování. Třeba by se to mohlo někomu hodit 🙂