Zajímalo by mě, proč jsme nikdy nebyli v Jizerských horách na podzim?! Je to tam tak krásný! Jen co jsme minuly (jely jsme dvě holky) Železný Brod, nepřestala jsem vycházet z údivu. To víte, holka z Polabí, takže jsem byla z barevných kopců úplně nadšená!

Plán byl takový, že jsme potřebovaly být odpoledne zpátky v Jičíně, takže jsme vyrazily brzy a už v půl 9 jsme parkovaly u Horské chaty Smědava. A světe div se, naše auto bylo teprve druhé na parkovišti! Nikde nikdo! Předpověď počasí hlásila, že bude jasno. U chaty jasno bylo, ale jen jsme zašly do lesa, byla mlha. Ale co vám budu povídat, i to mělo neskutečnou atmosféru.

Cílem výletu byla Přírodní rezervace Na Čihadle. Ta je od chaty vzdálená asi 4 km. Celý okruh včetně výšlapu na kopec Jizera je 10 km a stihly jsme to ujít i s pauzou na svačinu a něco teplého za 4 hodiny. A to jsme cestou hodně fotily, vařily si čaj a kafe a kochaly se. A co bylo ještě super, tak ráno jsme vše viděly v mlžném oparu a před obědem se vyjasnilo a byla modrá obloha.

Rašeliniště Na Čihadle dostalo své jméno podle „čihařů“, kteří ve zdejších místech číhali na zpěvné ptáky a chytali je. Rašeliniště je staré asi 4 000 let, na informační tabuli píšou, že to znamená, že je rašeliniště mladé. Vlhkost zde udržuje pouze srážková voda. Rašeliniště má mocnost asi 4 metry. Jezírkům, která se v rašelinisti nachází, se říká „blänky“, a jsou to největší přirozené vodní plochy v Jizerských horách. I proto se tu vyloženě nedaří lesovému porostu, protože oblast je hodně zamokřená. U rašeliniště stojí dřevěná rozhledna, ze které je hezký výhled právě na místní jezírka. U cesty je také dřevěné posezení, kde si můžete odpočinout. Tohle místo bylo vážně nádherné!

Cestou jsme se ještě stavily na dřevěném chodníčku, který vede k vyhlídce na Klečové louky. Přírodní rezervace Klečové louky je další z rozsáhlých rašelinných luk.

A na úplný konec jsme vyšláply na jeden z vrcholů Jizerských hor a to Jizeru. Vrchol Jizera je vysoký 1122 m a vidět z něj můžete jak přehradu Souš, tak liberecký Ještěd, i vrcholky Krkonoš. Nicméně pejska je potřeba nechat dole pod skálou, nahoru se leze po kovovém žebříku.

Cestou domů jsme ještě zastavily u přehrady Souš, ta se ale bohužel nedá obejít, takže se lze pouze pokochat výhledem od silnice.

MAPA