Přesouváme se do vnitrozemí Islandu a sjíždíme z hlavní silnice č. 1 směrem do vnitrozemí. Navštěvujeme pár zajímavostí ze Zlatého okruhu a hlavně přejíždíme do malebných Duhových hor.
GEJZÍR STROKKUR
Jedná se snad o nejslavnější atrakci na Islandu. Nejslavnější Velký Geysir, který je starý asi 800 let, už bohužel není aktivní. Nicméně kousek od něj se nachází další, jménem Stokkur, který chrlí vařící vodu každých 5-10 minut.
Kolem gejzíru vždy stojí hlouček lidí, kteří čekají, až vychrlí vodu. My jsme tu byli později večer a moc lidí tu nebylo. Projděte se také po celé oblasti, najdete zde bahenní jezírka a další menší gejzíry.
GULLFOSS
Vodopád Gullfoss je jednou z hlavních zastávek na Zlatém okruhu. Má celkem dvě kaskády a protéká jím neuvěřitelné množství vody, což z něj dělá skvělou podívanou. Od hlavního parkoviště se k vyhlídce dostanete po asfaltovém chodníčku.
KRÁTER KERIð
Kerið je sopečné kráterové jezero nacházející se v oblasti kolem Zlatého okruhu. Má nejviditelněji rozeznatelnou kalderu a je stále neporušený. Platí se tam vstupné a kráter si můžete obejít kolem dokola po cestě.
SILNICE Č. F208 – CESTA DO DUHOVÝCH HOR
Pro cestu do Duhových hor jsme zvolili silnici F208 ze severu, na které nejsou brody přes řeky. V klidu jsme to zvládli i s Dusterem. Samozřejmě jsme jeli pomalu, protože cesta byla plná děr, ale to nevadilo, protože jsme se stejně pořád kochali. Vnitrozemí Islandu byl můj sen a konečně jsme tam dojeli! Bohužel nám ale ten den foukal šílený vítr, takže všechen čas mimo auto byl velmi nepříjemný a taky všude lítal písek a prach. Ale i tak to bylo boží.
Na začátku silnice se projíždí kolem vodopádu Sigöldugljúfur, ale my jsme to nějak nevymysleli a podle mě jsme viděli jen něco jiného, nebo jeho část. Pokračovali jsme dál a cestou jsme zastavili u jezera Hnausapollur, ke kterému jsme vyjeli až nahoru (bacha, je to značené jako jednosměrka!).
Cestou jsme ještě stavěli na různé výhledy a zkoušeli i dronovat, občas to šlo, občas to bylo s větrem o nervy.
DUHOVÉ HORY – LANDMANNALAUGAR
Do Duhových hor jsme dorazili kolem 19:45 hodin. Tím, že bylo pořád světlo, tak to nevadilo. Možná jsem to nezvolila nejlíp, ale začali jsme tím, že jsme přes lávové pole šli na vrchol Brennisteinsalda. Výhledy byly úžasné! Dokonce jsme kus cesty šli i po sněhu. Akorát ten šílený vítr nahoře nám to znepříjemňoval.
No a když jsme byli nahoře, tak jsem si všimla, že na protější vrchol taky vede cesta a že určitě odtamtud budou lepší výhledy. No, představa, že takhle v noci zase jdeme na další kopec se mi moc nelíbila a Kubíkovi už vůbec ne, ale přeci když už jsme tam byli…
Nicméně jsme na další kopec jménem Bláhnukur vylezli a ty výhledy odtamtud byly opravdu ještě hezčí, takže to stálo za to.
Unavení jsme se vrátili po půlnoci zpátky do auta a jelikož už se nám nechtělo jet pryč, tak jsme přespali na parkovišti. Bylo nás tam docela hodně. Jen se připravte, že je tam zima, bylo kolem nuly. U kempu je také možnost termálního koupání, ale my jsme do vody nešli. Tehdy tam totiž nebyla převlíkárna a nechtěla jsem se svlékat na větru v zimě. Navíc jsme neměli ani ručníky. Škoda, teď zpětně bych tam asi vlezla. A taky myslím, že teď už tam stojí dřevěná převlíkárna.
Druhý den po snídani jsme se vypravili zpátky po stejné silnici F208. Byla jsem ráda, že jsme hory nakonec prošli v noci, i když to nebylo úplně příjemné. Mezi 10.-11. hodinou začínaly najíždět autobusy turistů a to už by nebylo tak hezké pochození.
HÁIFOSS
Cestou z Duhových hor jsme se stavili na vodopádu Háifoss. Nebylo teda hezké počasí, chvílemi pršelo, ale i tak jsme se tam pokochali. Vodopád padá z výšky 122 metrů a jedná se tak o čtvrtý nejvyšší vodopád na ostrově.
BRUÁRFOSS
Vodopád Bruárfoss stojí za návštěvu. Původně jsem ho v plánu neměla, ale pak jsem ho přidala a jsem ráda. A myslím, že to byl pro mě asi nejkrásnější vodopád na Islandu. Od jižního parkovacího místa se k němu jde přibližně 3 km. Jde se polem, pak podél vody, bylo to i dost rozbahněné. Na konci stezky přijdete k mostu, odkud je právě krásný pohled na vodopád. Je to fakt nádhera, no posuďte sami. Našla jsem ještě nové parkoviště, hned naproti přes most, jen nevím, jestli už tam bylo i v roce 2022, nebo jsem si ho jen tehdy na mapě nevšimla.
Tady je mapa, jak se k vodopádu dostanete. Jižní parkoviště je vzdálenější, cíl jsem dala to parkoviště poblíž.
