Čekal nás první celý den na ostrově Langkawi, na který jsme se tak těšili! Ráno jsme vstali v 7 hodin a vyjeli na střechu hotelu na snídani. A co víc si přát, než snídat s výhledem na pláž a okolí 🙂

V 9 hodin jsme už stáli u půjčovny skútrů, protože jsme netušili, za jak dlouho budou pryč, tak aby na nás nějaké zbyly. Půjčili jsme si každý svůj a cena za dva skútry na 12 hodin včetně pojištění byla 46 RM, záloha 100 RM. Dostali jsme helmy, poučení, kam nemáme jezdit, kde máme tankovat atd. a mohli jsme vyrazit. Naše první jízda na skútru mohla začít.

Vyrazili jsme kolem letiště na lanovku, která vede do hor na slavný Sky Bridge. Kupodivu nebyla fronta na lístky, takže jsme je hned mohli koupit a jet nahoru. Nebudu vám lhát, byla jsem v lanovce pěkně poprděná strachy, je to docela velké převýšení. Ale co bych pro ty pohledy z výšek neudělala.


DCIM100GOPROGOPR4790.

Vystoupili jsme v mezistanici a nafotili pár fotek. Zespodu mezitím začalo jezdit víc a víc lidí, tak jsme raději šli zpátky ke kabinkám a popojeli na horní stanici lanovky. U horní stanice lanovky jsou dvě vyhlídkové plošiny, ze kterých je krásný výhled na okolí a hlavně na samotný Sky Bridge.

Na Sky Bridge se dostanete buď pěšky takovou přírodní cestou, nebo můžete sjet jakýmsi výtahem. Za vstup na Sky Bridge, pokud jdete pěšky, se platí 5 RM, za cestu výtahem 15 RM. I když bylo hrozné vedro, šli jsme pěšky, nejsme žádní lenoši.

Samotný Sky Bridge je úchvatná stavba! Tak vysoko nad zemí, jen na jednom stožáru, a mezi tak krásnými zelenými kopcemi! Jen by se nemusel tak jako malinko hýbat a já bych nemusela být posera. Ale i přes trochu nejistoty jsme most prošli tam i zpátky, nafotili spoustu snímků a kochali se výhledem na krásnou přírodu  kolem.

Nejhorší je vždycky cesta dolů, takže jediným vysvobozením z toho šíleného krpálu, kterým jsme kabinkou “padali” dolů byl fakt, že s námi v kabince jel Rumun, který pracuje už pár let v Praze. A tak jsem si s ním povídala, místo abych se kochala tím určitě krásným výhledem na hloubku pod námi.

Chvíli po poledni jsme se vrátili zpátky k “vozidlům” a popojeli dál, na vodopád Seven Wells Waterfall. Když zaparkujete, první odbočka vede pod vodopád, kde ho můžete zespodu pozorovat. Pokud budete pokračovat dále nahoru po cestě, dojdete na místo, kde si voda přichystala koupací “vany” pro návštěvníky. I v suchém období, ve kterém jsme se zrovna nacházeli, zde bylo dostatek vody na koupání, jen ten vodopád dolů skoro žádný nepadal. Opět hezké místo, ještě s výhledem na kabinky lanovky. My jsme si jen smočili nohy a vyrazili zase o kus dál.

První koupací zastávkou byla pláž Pasir Tengkorak beach, velmi kladně hodnocená a opravdu si to zaslouží! Nádherné místo a poměrně málo lidí. Jen my nejsme plážoví povaleči, takže jsme si koupili u vstupu na pláž ve stánku oběd, najedli se, skočili na chvíli do vody, trochu oschli a pokračovali jsme zase dál. Spousta lidí by tu určitě vydržela celý den, takže pokud se rádi válíte na pláži, co víc si přát. A mimochodem všude na Langkawi byla hrozně teplá voda v moři, takže žádné osvěžení se nekonalo.

Kousek od pláže Pasir Tengkorak se nachází další vodopád, Temurun Waterfall. Zaparkovali jsme skútry a šli kousek nahoru k vodopádu. Cestou jsme potkali pár makaků, když cení zuby, tak z nich jde docela strach! Přišli jsme k vodopádu, ten byl ovšem vyschlý. Ach jo, kdyby bylo hodně vody, tak to musí být úžasný zážitek! No nedalo se nic dělat, vrátili jsme se tedy zpátky k motorkám, které nám mezitím obsadili makaci. Musela jsem na jednoho vzít klacek, protože mi seděl na sedadle. Drzoun jeden!

Vrátili jsme se kousek zpátky a pokračovali jsme podél pobřeží směrem do vnitrozemí, kde je vodopád Durian Waterfall. No co myslíte? Zase sucho! :)) Opět tam byla spousta přístřešků s posezením, zatím byly skoro u každého vodopádu.

Kubíkovi už docházel benzín a dle pokynů z půjčovny jsme museli tankovat pouze na benzínce Petronas. Nejbližší byla v Kuahu, takže jsme nakonec dojeli až do hlavního města Langkawi, kde jsme natankovali a jen městem projeli. Do okolí přístavu jsme se totiž chystali až poslední den před odjezdem. Musím ještě poznamenat, že na tom, že jsme poprvé řídili motorku, tak jsme to zvládli v pohodě, včetně průjezdu městem v plném provozu. Dokonce jsme potkali na hlavní ulici krávu, nevím, kam zrovna šla teda, asi nakupovat. 🙂 A samozřejmě jsme potkali podél silnice spoustu zvědavých makaků.

Na kraji města Kuah jsme se ještě zastavili v krásném chrámu Wat Koh Wanaram, kde nebyl ani jeden turista, ani žádní místní. Prostě nikdo. A tak pěkné místo to je!

IMG_1280_Snapseed-27

Jelikož cesta přes Kuah nebyla v plánu, ale byla nutná kvůli dotankování, vraceli jsme se zase napříč celým ostrovem k pláži Tanjung Rhu. No klasika, zazmatkovala jsem, byla jsem líná se zeptat a tak když jsme přijeli na rozcestí, kde doleva je cesta do Tanjung Rhu resortu a doprava nějaká cesta se závorou, tak jsem radši řekla, že to otočíme a pojedeme na pláž, kterou jsme míjeli cestou. Na hotelu jsem pak zjistila, že jsme měli jet k té závoře, ale o tom až příště, protože druhý den jsme tam jeli znovu! Zastavili jsme tedy na veřejné části pláže a trochu se po ní prošli a užívali příjemného podvečera.

Zpátky na hotel jsme jeli vnitrozemím, užívali si skvělou jízdu na skútru a fakt nás to bavilo! Skútry jsme vrátili do půjčovny někdy kolem 7. hodiny večer. Šli jsme se ještě projít dál po hlavní ulici směrem k Pantai Tengah, ale něco se tam stavělo, tak jsme se na pláž nedostali. Cestou zpátky jsme se stavili v naší oblíbené restauraci na večeři a tentokrát jsme si dali ještě ve vyhlášené palačinkárně taaak dobré palačinky! Místo se jmenuje My French Factory a jestli budete mít chuť na sladké, tak tam zajděte. Ceny jsou bohužel evropské, dvě palačinky a jeden banánový shake nás stály jako dvě večeře pro dva. Ale byla to dobrota a sladké zpestření. 🙂


ROZPOČET

(platí pro 2 osoby)

lanovka na Skybridge – 90 RM

vstup na Skybridge – 10 RM

půjčení dvou skútrů vč. pojištění – 46 RM

jídlo – 75 RM


MAPA