Když jsem sepisovala články o naší podzimní dovolené v New Yorku, už jsem nedopsala článek o posledním úseku naší cesty, a to dvoudenní prohlídce Londýna. Byli jsme totiž úplně „kaput“, takže jsme z poslední zastávky nebyli zrovna nadšení.
Ráno jsme přiletěli na letiště Heathrow a po probdělé velmi krátké noci v letadle jsme měli v plánu prohlídku města. Do Prahy nám letadlo letělo až druhý den večer, tak jsme si domluvili nocleh u kamaráda, který bydlí v Maidstone. Abychom se nemuseli tahat s kufry, využili jsme úschovnu na nádraží Victoria Station. Tam jsme si kufry uložili do druhého dne, úschova stála cca 540 Kč.
Pak už naše další kroky vedly ven z nádraží směrem k Buckinghamskému paláci. Tam na nás čekaly zábrany a davy lidí. Nejdřív jsme nechápali, co se děje, jestli přijede královna, nebo proč je tu tolik lidí? Tak jsme se zeptali a zjistili jsme, že je to kvůli střídání stráží. Ale tolik lidí?! Nechápu. Nám se nechtělo čekat, protože by hrozilo, že usneme ve stoje, tak jsem se prošli kolem a pokračovali dál přes St. James´s Park.
Kolem Banqueting House jsme došli na nábřeží Viktoria Embankment. Cestou jsme si ještě koupili jídlo v Tescu a na nábřeží si ho snědli. Občas i vysvitlo sluníčko, tak to bylo docela příjemný. Jen ta únava.
K tomu se totiž váže ještě jedna věc, že ač jsem většinou na všechno připravená, tak taky zapomínám. No a to jsem takhle při letu z JFK zapomněla, že mám v kabelce Kinedryl. Který byl mě určitě trochu uspal. Tak příště na něj snad nezapomenu. 🙂
Podél nábřeží jsme došli až k Tower of London a Tower Bridge. Pokochali jsme se výhledem na řeku Temži, na budovu Radnice, novou stavbu The Shard, na „okurku“. Zrovna se udělalo hezky, tak to byla nádhera!
Zpátky jsme si koupili lístek na metro a jeli zpátky na Victoria Station. Čas nás už tlačil a my potřebovali stihnout vlak do Maidstone, kde bydlí náš kamarád. Cesta vlakem byla pohodlná, i když jelo docela hodně lidí.
Mimochodem Maidstone je město asi 50 minut vlakem od Londýna. A je moc pěkné. Bohužel jsem už neměla sílu fotit. Ale stihla jsem si ráno před odjezdem do Londýna zajít do Primarku a skvěle nakoupit. A ještě jsme poznali i místní knihovnu, kam jsme si šli vytisknout letenky domů. Na to jsme totiž nějak zapomněli.
Ráno nás jako první zastávka v Londýně čekala katedrála Westminster Abbey a Houses of Parliament s Big Benem. Všude bylo spoustu lidí. A spoustu Čechů!
S davem jsme mířili přes most směrem k London Eye.
Chtěli jsme se už najíst, ale restaurace a rychlá občerstvení praskaly ve švech. Nakonec jsme přešli přes Golden Jubilee Bridge a zkoušeli najít něco k jídlu na této straně řeky. A opět zvítězilo Tesco. To pro nás bylo jediné tak nějak cenově přijatelné, snack za 3 libry, který obsahoval sendvič, ovoce nebo chipsy a nápoj. Jen jsme zase nemohli najít místo, kde si oběd sníme. Tak jsme došli až na Trafalgar Square, kde jsme si sedli na schody National Gallery. Na náměstí se zrovna konala nějaká kulturní akce, takže se to všude hemžilo davy turistů. Prostě davy všude!
Poslední zastávkou bylo náměstí Piccadilly Circus. V ulici Regent Street se zrovna konaly slavnosti amerického fotbalu, který se tam druhý den hrál.
Kamaráda jsme na Regent Street nechali napospas akci amerického fotbalu a vydali jsme se přes Green Park na nádraží Victoria Station vyzvednout kufry.
Na letiště Luton jsme jeli autobusem společnosti National Express. Jízdenky jsme si kupovali předem ještě doma a vyšli nás na 11 liber za dvě osoby. S autobusovým nádražím jsme měli trochu problém. Podél silnice totiž byla spousta zastávek, takže než jsme pochopili, že tyhle zastávky né, že musíme najít budovu, která je jako autobusové nádraží, tak nám to docela dlouho trvalo. Nakonec to bylo tak, že nástupiště bylo u této budovy, kterou jsme museli projít. Naštěstí jsme to stihli. A další akce byla, že autobus jenom hodinu jel přes Londýn, cestou jsme stavěli snad ještě na dalších 4 místech po Londýně. Ještě, že jsme měli dostatečnou časovou rezervu. Na letiště Luton jsme přijeli s 20 minutovým zpožděním.
Pro příště jsem poučená – za prvé ) na noční let si vzít něco, aby se mi dobře spalo, protože usnout v dopravních prostředcích mám prostě problém, za druhé) neplánovat na den po příletu náročný program, který stejně nevyjde.
Ještě pár věcí, co mě překvapilo, že se od roku 2008, kdy jsem byla poprvé v Londýně změnilo – je tam neskutečně draho a všude bylo spousta lidí. A čas tam neuvěřitelně rychle letí.
FOTOGALERIE
