TAMAN NEGARA II.

Probudili jsme se do parného a vlhkého dne! Uff! V našem guest housu snídani nenabízeli, šli jsme tedy dolů k řece posnídat do plovoucí restaurace. Vybrali jsme hned tu první – Mama´s restaurant. Seděli jsme tam sami a paní se kvůli nám zrovna nepřetrhla. No co bychom taky chtěli, v 8 ráno. Bohužel tady neměli snídaňové menu, takže jsem si dala džus a palačinku s ovocem a Kubík džus a vajíčka.

Ty jejich džusy byly úžasný! Čerstvě vymačkaná šťáva s ledem, to byla dobrota!! Na malajsijské poměry snídaně nebyla zrovna levná, ale byl tu omezený počet restaurací a nikam jinam nelze popojet, takže nic jiného nezbývá. Na evropské poměry je to „skoro zadarmo“. 🙂

Po snídani jsme šli k převozu a nechali jsme se za 1 RM na osobu, což je 6 Kč, převézt na druhou stranu řeky. Tam stojí ubytovací resort Mutiara, od kterého vedou stezky po džungli. My se vydali na stezku v korunách stromů Canopy walk. Neměřili jsme, jak dlouho jsme šli, ale určitě to bylo víc jak 30 minut. Nejprve se jde po rovině, poté začne cesta stoupat a jde se po schodech. Cesty jsou v podstatě dřevěné chodníčky, to samé schody. Za vstup na Canopy walk se platí 5 RM. Začíná se dole a postupně jsme se dostali až do výšky 40 metrů. Mám strach z výšek, ale tentokrát mi to tak hrozné nepřišlo, kolem mě byla spousta zeleně, že jsem chvílemi neviděla na zem. Samozřejmě přiznám, že strach jsem trochu měla, řekla bych, že ho měl i Kubík, protože lávka se při každém kroku rozhoupala. Každopádně to byl úžasný zážitek!

Vsuvka – jak jsme potkávali „známé tváře“: Na Canopy walk jsme potkali staršího pána, Francouze, který neuměl anglicky. Procházel stezku společně s námi a na konci Kubíka požádal (rukama nohama), jestli by mu nenastavil něco na Gopru. Moc milý chlapík, i když jsme si nemohli pokecat. Toho samého pána jsme potkali za 12 dnů úplnou náhodou na ulici v Kuala Lumpur a pak ještě v Petronas! Usmáli jsme se na sebe a šli dál! 

Z Canopy Walk lze pokračovat dál na vyhlídku Bukit Teresek. Já ale chtěla zkusit jít ještě na vyhlídku Bukit Indah. Sešli jsme tedy dolů k řece a následovali cedule k této vyhlídce. Cesta už byla klasická, přes kořeny, žádný chodníček. Bohužel daleko jsme nedošli, protože jsem si nemohla zvyknout na to vedro a dusno a bylo mi často na omdlení. Navíc jsme zjistili, že jejich ukazatelé metrů moc neodpovídají skutečnosti, tak jsme se báli, abychom se vůbec stihli vrátit a ještě vyjít na Bukit Teresek. Teď vím, že bychom to v pohodě za jeden den zvládli.

Vrátili jsme se tedy zpátky ke Canopy walk, kde jsem si musela zase na chvíli sednout a dát si sladké pití (naštěstí ho tam prodávali) a pokračovali jsme dál po schodech nahoru. Došli jsme k vyhlídce a kochali se výhledem na džungli, jen škoda, že výhled byl jen na jednu stranu.

Na cestu zpátky jsme měli dvě možnosti – buď se vrátit kousek zpátky a sejít okruhem k řece, nebo pokračovat nahoru a udělat taktéž okruh k řece, ale druhou stranou. Šli jsme tedy nahoru, jenže klasika, zase jsem to fyzicky nedala. Ach to hrozný vedro a vlhko! Tak jsme se otočili a zvolili první variantu a vydali se k řece dolním okruhem.

Btw. na ubytování jsem pak zjistila, že ta vyhlídka nebyl Bukit Teresek, ale jiná vyhlídka cestou na něj. Tím, že jsme se otočili, tak jsme na Teresek nedošli. Bohužel já si myslela, že tam, kde jsme se kochali výhledem, že je to Bukit Teresek. A nebylo mi divný, že tam není žádná cedule. 🙂

Myslela jsem si, že když půjdeme cestou, kudy skoro nikdo nechodí, protože jsme skutečně nikoho nepotkali, uvidíme aspoň nějaká ta zvířátka, když už jsme v džungli. Ale ani „ň“! Zvuků jsme slyšeli spoustu a že to byl občas vážně „rámus“. Ale žádné zvířátko na vlastní oči, ach jo.

Došli jsme tedy k řece na místo Lubuk Simpon, kde to žilo, koupali se zde jak místní obyvatelé, tak i návštěvníci parku. My jsme si jen smočili nohy a prošli se podél řeky. Vypadalo to tu jak v jurském parku a byla to prostě nádhera. Voda byla čistá a krásně průhledná, i když se podle fotek může zdát špinavá.

Zrelaxovali jsme a vydali jsme se zpátky do Mutiary a převozem na „naší“ stranu řeky. Na procházku džunglí jsme vycházeli v 9.30 a vrátili jsme se ve 13.30 hodin.

Dali jsme si oběd v Mawar Restaurant a říkali si, co budeme dělat zbytek dne. Ty krátké trasy jsme prošli, tak jsme vybrali nakonec výlet lodí na koupací kaskády Lata Berkoh. Jednalo se o tříhodinový výlet lodí, opět jsme projížděli krásnou přírodou, ta džungle je tak hustá a zelená! Vody je málo, tak nás musel místní často odstrkovat dřevěnou holí. Měli jsme to jako privátní výlet, protože nikdo jiný nejel. Což bylo super, protože cena je stejná, ať jedete sami, nebo s dalšími lidmi. Dojeli jsme na místo a museli popojít ještě 15 minut podél řeky na místo, které se jmenuje Lata Berkoh. Jsou zde velké kameny v řece a tak se tu tvoří koupací laguny. Na koupání jsme měli cca 45 minut.

Zpátky u lodi jsme objevili liánu jako houpačku, tak jsme jí hned museli vyzkoušet. Na Lata Berkoh se dá dojít i pěšky, ale chce to více času a my zde měli pouze 1,5 dne.

Na večeři jsme vyzkoušeli zase jinou restauraci, tentokrát Family Restaurant. A to jídlo tam bylo tak výborné!! Kubík si dal „set dinner“, neboli menu za 18 RM, které obsahovalo vaječnou omeletu, tofu polévku, rýži a kuře se zeleninou. Já si dala vegeteriánskou polévku tom yam a smažené rýžové nudle. A samozřejmě jsme to zapíjeli čerstvými ovocnými džusy! Ta tofu polévka, to byla taková lahoda, nejlepší jídlo z celé Malajsie!

Po večeři jsme se sbalili a šli spát, protože ráno v 9 hodin nás čekal dlouhý přejezd do Cameron Highlands.

---

ROZPOČET pro 2 osoby:

snídaně – 26 RM

převoz tam a zpět – 4 RM

vstup na Canopy walk – 10 RM

oběd – 20 RM

svačina (sušenky, pití, ovoce) – 18 RM

večeře – 36 RM

výlety na Lata Berkoh – 180 RM

---

FOTOGALERIE