První den v Japonsku jsme si docela přispali, a tak jsme vyšli z hotelu až kolem poledního. Řekli jsme si, že první noc v Tokyu se vyspíme, jak naše těla budou potřebovat, abychom měli sílu na celý týden chození po městě. Na první odpoledne jsem tedy vybrala čtvrť, která byla blízko hotelu, a my jsme tak stihli viděli pár zajímavostí, než bude tma.

Asakusa, čtvrť, která si zachovala atmosféru starého Tokya, byla dříve vykřičenou čtvrtí. Po ní zde ale už nejsou památky. Zato se v této čtvrti nachází nejznámější chrám v Tokyu – Senso-ji.

Do Asakusy jsme dojeli metrem linky Ginza do stanice Asakusa Station. Hned za rohem stojí v moderní budově umístěné informační centrum. Nabrala jsem si informační letáčky, mapy a pak jsme se kochali výhledem na křižovatku pod námi.

Z informačního centra byl také hezký výhled na vstupní bránu chrámu Senso-ji pojmenovanou Kaminarimon, neboli Brána hromu. Uvnitř brány visí obrovský lampión, který váží 700 kg, je 3,9 metrů vysoký a 3,3 metrů široký.

Od brány vede k chrámu Senso-ji turistická ulička Nakemise-dóri, která je plná obchodů se suvenýry. A také je plná lidí, byla totálně přeplněná!

boční ulička Denboin-dori

Na konci uličky Nakemise-dóri se nachází před chrámem ještě druhá brána, jmenuje se Hözo-mon. Na zadní stranu brány jsou přidělány dvě velké rustikální sandále, které jsou 4,5 metru vysoké. Jsou symbolem síly Buddhy a lidé věří, že dokáží zastrašit ducha ďábla.

Vedle chrámu Senso-ji stojí ještě pětipatrová pagoda, ta se bohužel v době naší návštěvy opravovala a byla schovaná pod ochrannou fólií.

Před chrámem jsem si všimli stříšky, ze které se valil kouř a kolem něho stálo spoustu lidí a kouř naháněli na svá těla. Ovanutí kouřem totiž přináší do těla zdravého ducha.

Od chrámu jsme prošli východní bránou Niten-mon z roku 1618 do parku Sumida u řeky Sumida. Nazvala bych ho takovou pražskou Náplavkou, až na to, že tady je více zeleně a málo lidí.

Přešli jsme řeku přes most Kototoibashi a dostali se do parku, kde jsme úplnou náhodou objevili menší svatyni. Na Tokyu je super, že i když nevíte, kde se který chrám nebo svatyně nachází, během toulání se po městě vždycky na nějaký narazíte. Tato svatyně se jmenuje Ushijima. Uvnitř se zrovna konal tradiční japonský obřad, tak nás jeden z pánů, co stáli před chrámem, pozval, ať jdeme dovnitř a na obřad se podíváme. Tanec byl skutečně zajímavý, netradiční, ale co ta pro mě falešná hudba? Vím, že to tak má být, ale mně to znělo strašně falešně až mi to chvílema rvalo uši.

Od svatytně jsme šli dál podél vody a došli jsme k červenému mostu Azuma-bashi. Přes ten jsme se vrátili zpět na druhý břeh do čtvrti Asakusa.

V jedné z vedlejších uliček jsme našli místní restauraci, kam jsme si zašli na pozdní oběd. Byl to náš první kontakt s japonskou restaurací a systémem, jak to v nich chodí. Vedle dveří restaurace (bistra) byl přehled nabízených jídel včetně fotografie. Uvnitř pak za dveřmi stál automat, kde jsme si zvolili vybraná jídla a zaplatili. Pak jsme se usadili k pultu, předali paní za pultem lísteček s číslem jídla, zeptala se, jestli chceme jídlo studené nebo teplé a pak nám ho donesla.

Co je super, tak ať jdete kamkoli na jídlo, tak všude máte u každého místa dochucovadla, ubrousky, příbory nebo hůlky a všude na stolech je voda s ledem. Tudíž nemusíte utrácet za pití. Další super věcí je, že různě po městě najdete pítka, takže si můžete natočit pitnou vodu. Teda pokud nejste unešeni ze všech těch automatů a nenutí vás to kupovat si v nich ty sladký nezdravý věci :-))

Zbytek dne jsme strávili v další čtvrti a do Asakusy jsme se ještě jeden den vrátili, a to na večerní procházku k chrámu Senso-ji a do Sumida parku na „náplavku“. O tom příště…

MAPA