TOKYO 2016

Tak se to letos zase stalo. Zase jsme koupili letenky na další dovolenou, aniž bychom byli na té letošní první. Než jsme odjeli na dovolenou v Malajsii, na kterou jsme se přes rok těšili, naskočily na CL.com akční letenky do Tokya. Popravdě Japonsko jsem v plánu do budoucích let vůbec neměla a taky proto jsme letenky nekoupili hned, ale až po třech dnech. A to jejich cena ještě o pár korun klesla. Pořád jsme si říkali, jestli je koupit, nebo ne, nakonec jsme to teda zkusili a ono to prošlo. Výsledná cena: cca 8 000 Kč za zpáteční letenku Praha – Tokyo přes Istanbul s Turkish Airlines. Letenky jsme koupili na 6 celých dnů v Tokyu, o cestování do dalších míst po Japonsku jsme ani neuvažovali. Důvod: Za prvné cestování vlakem po Japonsku není levná záležitost, a za druhé jsme si nemohli vzít dalších 14 dnů dovolené.

V tomto článku bych vám ráda popsala to základní, co jsme během návštěvy  Tokya zjistili, co nás zaujalo, překvapilo, co doporučuji a co ne, prostě celkové poznatky.

♥ UBYTOVÁNÍ

Ubytování hledám hlavně na Booking.com. Na Asii je prý dobrá i Agoda.com, ale s tou zkušenosti nemám. Našla jsem slušný hotel – spíše hostel – za cenu 8 000 Kč na 6 nocí pro 2 osoby. Což je slušná cena. Hotel byl asi 8 minut pěšky od metra, byl v něm automat na nápoje a dále bylo možné zakoupit pár rychlých jídel na zalití horkou vodou. Pro všechny hosty byla k dispozici kuchyňka vybavená základním nádobím, varnými deskami, mikrovlnkou a také pračkou a sušičkou. Dále byly k dispozici dvě ledničky, presovač a horká voda. Pokoje byly malinkaté, koupelny a toalety byly na chodbě. S čistotou nebyl absolutně žádný problém, Japonci jsou na čistotu úchylní, takže se nám za celou dobu nestalo, že by byla koupelna či wc špinavé. Do našeho pokoje se vešla palanda, malý stoleček a to bylo všechno. Kam vybalit oblečení jsme vyřešili následovně: První noci jsme dali všechny věci na horní postel a spali na jedné posteli dole, to jsem pak ale změnila a na zbytek nocí jsem si dala matraci na zem, abych si aspoň trochu srovnala záda! V pokoji byla také klimatizace a malá TV.

♥ DOPRAVA Z LETIŠTĚ

Zvolili jsme levnější variantu dopravy z letiště do centra na stanici Ueno, a to Keisei Access Line. Vlak jel cca 70 minut z terminálu 1 na stanici Ueno, cena: 1240 jenů.

Lze koupit ještě rychlejší varianta s Keisei Skyliner, cena: 2 470 jenů.
Lístky se kupují v příletové hale na letišti vpravo na přepážce Keisei Line train.

♥ DOPRAVA PO MĚSTĚ

Zahraniční návštěvníci mohou využít speciálních jízdenek s platností 24, 48, 72 hodin. Ale pozor, dají se koupit pouze na určitých místech. Pokud tedy přesně víte, kolik jich budete potřebovat, kupte si je rovnou všechny hned na letišti. My jsme si totiž na letišti koupili 72 hodinový lístek s tím, že další si koupíme někde ve městě. Nakonec se nám to povedlo, ale zabralo nám čas hledáním toho správného místa.

Ceny lístků platné v září 2016: 24 h – 800 jenů, 48 h – 1 200 jenů, 72 h – 1 500 jenů.
Kde lístky koupit: na letišti v příletové hale vlevo – přepážka Keisei Bus, obchody Bic Camera (elektro), turistické kanceláře H.I.S.

S orientací v metru to bylo naprosto bez problému, vše je popsané i v angličtině a výborně označené, takže se vám nemůže stát, že byste se ztratili.

MAPA METRA:

♥ STRAVOVÁNÍ

Nevím jak chutnalo těm, kteří Japonskou už navštívili, ale my jsme si kromě sushi moc nepochutnali. Oproti Malajsii to byla velká slabota. Poslední večer jsme zašli na vyhlášené “flying sushi” Genko Sushi na Shibuye, za večeři jsme zaplatili kolem 480 Kč (asi 6-8 talířků, pití), ceny jsou úplně v pohodě, nic extra drahého.

Jinak jsme jídlo střídali. Snídaně jsme si dělali na hotelu, kam jsme si přivezli ovesné kaše a dokoupili si čaje a džusy.

Na oběd jsme se většinou stavili někde ve městě a využívali jsme tyto varianty:
– Curry house – má po městě hodně poboček, všude mají stejné menu. Já si dávala hlavně to zeleninové, Kubík s kuřecím smaženým masem. Cena za oběd pro 2 osoby cca 400 Kč.
– Klasické japonské levné restaurace – Poznáte podle toho, že se sedí většinou na barových židlích kolem pultu, občas jsou kolem i klasické stoly. Menu většinou podobné – nudle, maso, zelenina, různé polévky. Cena za oběd pro 2 osoby cca
– Fast foody – Klasika jako v jiných městech – KFC, Mekáč.
– 7 Eleven, Family Mart – Obchody, které najdete na každém rohu, prodávají i jídla – sendviče, nudle, rýže, saláty, ovoce. Ve většině obchodů vám jídlo na místě ohřejí. V některých větších pobočkách se dá i sednout ke stolu a jídlo si v obchodě sníst.

♥ INTERNET

Kubíkova největší starost před odjezdem byla samozřejmě o internet, aby mohl hrát v Tokyu Pokémony. Jsou dvě možnosti, jak se připojit na internet v mobilu.

1. Pocket WiFi – Zařízení, které nosíte u sebe a může se na ně připojit i několik zařízení, plus si vyberete velikost dat. Cena je různá, od cca 700 – 1 000 Kč za 6 dní. Tuto možnost jsem až tolik nezkoumala, ale co jsem zjistila, tak že se vyplatí koupit si pocket wifi včas a většinou ji koupíte nejdéle 14 dní před příletem do Japonska. Doručí vám jí buď na letiště, kde si jí vyzvednete, nebo na hotel.
2. SIM karta s datovým balíčkem – Tuhle variantu nakonec Kubík zvolil. Měl strach, jestli jejich simka bude podporovaná našimi telefony, ale nakonec všechno fungovalo naprosto skvěle a bez problému, dokonce i s nejrychlejším připojením. Pokud zvolíte tuto variantu určitě si zkontrolujte zdali máte „odemčený“ telefon pro cizí SIM karty a také zdali váš telefon podporuje frekvence v dané zemi (frequencycheck.com). Simku jsme si nechali poslat na hotel a v den příletu si ji vyzvedli na recepci, zároveň si Kubík spotřebu dat hlídal přes aplikaci. Cena: 3400 jenů (cca 820 Kč), 1GB Data Sim, platnost 15 dnů od eConnect Japan.
3. Free WiFi – Poslední varianta, kterou jsme sice nevyužili, ale najdete ji skoro v každém informačním letáčku a to je připojení na free WiFi hotspot. Stačí si stáhnout aplikaci (Japan Connected-free Wi-Fi) a ta vás už navede k nejbližšímu WiFi hotspotu.

♥ DOPORUČENÍ

Kartičku na metro noste pořád někde po ruce, protože jí strkáte do terminálu při vstupu, výstupu, přestupech a pořád byste jí museli někde lovit.

Jeny si vyměňte raději v ČR a zbytek, pokud to půjde, plaťte kartou. Ve většině restaurací, kam jsme chodili obědvat, nešlo platit, ani např. v zoo. V marketech a jiných velkých obchodech jsme pak platili kartou. Vybírat lze v bankomatech v 7 Eleven, kde fungují i evropské platební karty bez problému. Někde jsem totiž četla, že v některých bankomatech naše karty nefungují.

Najděte si hotel co nejblíže u metra, pomůže vám to při přesunech po městě, které jsou někdy opravdu dlouhé.

♥ KURIOZITY

• Na hodně stanicích metra stojí zaměstnanci, kteří ukazují, že už můžete nastupovat do metra a ukončují nástup. Na některých byl také ještě jeden hlásající, který do mikrofonu podle nás hlásil, že vlak přijíždí do stanice. Jako by to nemohl mluvit nějaký namluvený hlas do repráků, nechápu.

• Všimli jsme si spoustu lidí, kteří měli naprosto šílenou práci, ale zase díky bohu, že nějakou práci mají. Proto jsme taky neviděli tolik bezdomovců. Například jsme potkali hodně lidí, kteří nám při rekonstruovaných přesunech v metru ukazovali cedulemi, jestli máme jít rovně, nebo zahnout, přitom to bylo všude napsané a nakreslené.

• Přesuny v metru na jinou linku jsou i více jako 500 metrů dlouhé. Jeden jsme šli dokonce víc jak 650 metrů!

• Japonci u sebe pořád nosí deštníky a nejvíc tam frčí průhledné. V každém obchodě i restauraci navíc mají igelitové sáčky, do kterých si můžete mokrý deštník zastrčit, a držák, kam můžete deštník odložit.

• Hodně lidem se vyzouvaly boty, asi si neumí kupovat správnou velikost. Jak ženský, tak chlapi. A pak v tom nechutně „čochtali“.

• V Japonsku je neslušné smrkat, takže všichni popotahují. A je to fakt nechutný! My jsme ale na tajňačku smrkali, protože s nudlí u nosu jsem fakt chodit nechtěla :-))

• Japonci u jídla mlaskají, ale fakt hrozně, a pokud mají něco s nudlemi, tak je srkají. Zapomeňte tedy na slušné vychování. Já jsem s tím měla docela problém, když jsem obědvala a vedle mě nechutně srkal pán polévku. Kubíkovi se tohle ale líbilo, konečně mohl veřejně srkat!

• Ač je Japonsko elektronickou velmocí a má vlastní mobily značky Sony, tak skoro všichni mají IPhony.

• Pokémony tu hrají všechny věkové generace. Od dětí, po mládež, až po dospělé a důchodce.

• Roušky moc lidí nenosí, řekla bych, že na jeden vagón metra tak cca 5 lidí.

♥ ROZPOČET

Doufám, že jsem vám poskytla zajímavé informace. Více detailů o zajímavých místech v Tokyu si budete moci přečíst v dalších článcích.