Úžasný, neskutečný, nádherný! Takhle bych popsala výlet na kopec Hochwurzen a výhledy, které jsme z něj viděli. Ta panoramata!

(Kubík by to takhle nadšeně nepopisoval, protože byl naštvanej, že nejezdí lanovka a musíme jít nahoru pěšky, přeci jen to bylo převýšení asi 750 m.  A že je nahoře zavřená restaurace a nemůžeme si půjčit koloběžky na cestu dolů a musíme jít po svých. Ale má pochvalu za to, že to nevzdal a já díky za to, že jsme se během cesty nahoru nerozešli. :-))

Jak asi víte, tak i když mám strach z výšek, tak stejně všude vlezu, protože ten pohled z ptačí perspektivy za to prostě stojí. Proto jsem i v rámci výletu v Rakousku vymýšlela, kam nahoru se podíváme. Jelikož jsme byli v Ramsau zrovna v mezisezóně, kdy nejezdí lanovky, museli jsme nahoru po svých. Jakmile ale začne sezóna, můžete nahoru vyjet lanovkou a dolů se svézt třeba na koloběžce (už tam na to byli instalované cedule) a musí to být fakt super! Nevýhodou mezisezóny je, že je zavřena většina služeb pro turisty, výhodou ale je, že skoro všude budete téměř sami.

U Schladmingu byly dvě možnosti, na jaký kopec vyjít. A to buď na Hochwurzen a nebo na Planai. Já zvolila Hochwurzen, protože když jsem viděla fotku, jak to nahoře vypadá, bylo hned jasno. Dole pod kopcem je u stanice lanovky velké parkoviště a nahoru můžete jít dvěma, potažmo třemi trasami. My šli nahoru po klikaté cestě, kudy se jezdí na koloběžce a v zimě na sáňkách. Je to sice delší, ale pohodlnější.

Nahoře na kopci je stanice lanovky, velká chata s restaurací a další menší chatka, zřejmě asi také v zimě, nebo v létě s posezením. V květnu tam bylo vše zavřené. Na jedné straně kopce je tedy restaurace s lanovkou a na druhé straně je kříž s lavičkou, kde je krásné posezení s 360 stupňovým výhledem k okolí.

Zpátky dolů jsme šli lesní cestou podél sjezdovky, ale dole nás už pěkně bolely kolena.

Byl to moc hezký výlet a rozhodně se na kopec Hochwurzen vyplatí vyrazit.