A jedeme na sever! Do Sapy! Vybrali jsme si cestu vlakem, protože jsme chtěli jet přes noc a taky vyzkoušet jízdu vlakem! A protože jsme trochu zhýčkaní a máme rádi pohodlí a klid, tak jsme zvolili ve vlaku lepší kupé pouze pro dva. Jízdenky jsem kupovala přes web baolau.com poměrně dost dopředu, protože 2lůžkových kupé je omezený počet a každá společnost je nenabízí. Zpáteční jízdenka pro každého stála 3000 Kč, společnost Violette Trains. Jízdenka nám přišla do emailu, vytištěnou jsme jí měli sebou. Na nádraží jsme už nic vyřizovat nepotřebovali. V kupéčku jsme měli nachystané peřiny a polštáře, vodu, colu a pár sušenek a chipsů. Lůžka byla pohodlná, ale teda vlak pořád drncal, celou cestu něco rachtalo, cestou tam jsme i spali blíž spoji s dalším vagónem a to byl hrozný rambajz. Takže komu nevadí špunty do uší, tak doporučuji. Ráno chodí průvodčí a hlásí budíček, abyste se stihli probrat a sbalit, než se dorazí do cílové stanice. Ještě ráno nabízí kávu, čaj, čokoládu, za menší poplatek, není to zdarma.
Když jsme vystupovali na nádraží v Lao Cai, tak opět tam bylo spoustu nahaněčů. My jsme ale do Sapy chtěli jet místním veřejným autobusem. A tady pozor, protože autobusů jezdí několik, my jsme hledali červeno žluté, jak přesně vypadají najdete tady. Jsou totiž nejlevnější, jedna cesta stojí 30 000 VND. Nástupiště je vlevo na parkovišti, když vyjdete z nádraží. Předtím jsou restaurace. Je tam taktéž velká cedule odjezdů. Platíte přímo řidičovi, nebo pokud je tam někdo ještě s ním, tak jemu. Pozor si ale dejte cestou zpátky, protože nahoře v Sapě stály dva autobusy za sebou. Ten první vypadal plný, tak jsem šli do druhého, ptala jsem se několikrát na cenu, i jí ukazovala tomu týpkovi a odkýval to, tak jsme jeli. Když jsme na konci měli řidičovi zaplatit, tak po nás chtěl mnohem víc. Naštěstí jsme se ale nedali a dali mu jen to, co by stál veřejný autobus, protože to nám odsouhlasili. Na to si dejte pozor a fakt si sedněte jen do toho veřejného busu. Protože jak vidíte, tak i když vám odkývají na začátku cenu, tak nakonec je to úplně jinak. Cesta Lao Cai – Sapa trvala cca 80 minut.
No a tak jsme dorazili do hor, do Sapy. A co nás čekalo? Mlíko, totální mlíko! Takže nebylo vůbec nic vidět, žádné výhledy, na které jsme se těšili. Bylo ráno, tak jsme si říkali, že se to třeba do odpoledne vybere. Nevybralo! Ani druhý den se to nevybralo! Občas mraky stouply trochu výš, ale bylo vždy vidět jen kousek, žádná hitparáda. Což pro nás bylo obrovským zklamáním, protože jsme se sem hrozně moc těšili. A navíc byla hrozná zima! Oblékli jsme si všechno teplé, co jsme měli a bylo štěstí, že jsme měli i jedny rukavice, protože bez nich by se nedalo ani řídit!
A taky vám musím říct, kde jsme bydleli. Přes booking.com jsem našla ubytování v Hoa´s Homestayi, který je sice dál od centra Sapy, nicméně má skvělé hodnocení a je přímo mezi rýžovými políčky. Taxi z centra sem stojí cca 250 000 VND, připravte se na to, že cesta je příšerná, kamenitá, písčitá, hrbolovitá. Na ubytování se určitě setkáte s majitelkou jménem Hoa, která je naprosto skvělá, umí perfektně anglicky a zařídí, co budete potřebovat. V homestayi jsou v ceně snídaně, mimojiné si můžete kdykoli během dne objednat další jídla z jídelníčku. A každý večer je možnost hromadné večeře, kterou majitelé připravují pro své hosty. A že to teda byla hostina! Veškeré jídlo bylo vynikající!
V Sapě jsme byli celé dva dny a náš program vypadal následovně:
Po příjezdu na ubytování jsme dostali snídani a pak jsme se šli ještě s dalšími Čechy podívat k majitelce do kuchyně, protože zrovna vařila ananasovou marmeládu. No a protože venku to pořád vypadalo příšerně, tak jsme se šli přes oběd prospat na pokoj. Po obědě už jsme měli přichystaný skútr, tak jsme se jeli projet, a doufali jsme, že najdeme místo, kde mraky nebudou. Zkusili jsme jet na druhou stranu, než je Sapa, je to směr Yan Ben. Bohužel ani tam se počasí nezlepšilo, ale jedno místečko, kde bylo něco vidět jsme našli. Když jsme se vraceli zpátky, tak jsme si na homestayi dali něco dobrého k pozdnímu obědu a pak jsme se jeli projet ještě naproti přes údolí do oblasti Ta Van. A později odpoledne jsme se šli ještě od ubytování projít dolů k řece.
Druhý den se situace nezměnila, i když to ráno vypadalo, že se mraky vyberou, po chvíli nám bylo jasné, že nevyberou. Po snídani jsme tedy jeli směr Sapa a dál do kopců. Neviděli jsme vůbec nic! Dojeli jsme k vodopádu Silver Waterfall, ale nebylo vidět až úplně nahoru. I tak mělo místo skvělou atmosféru. Jinak k vodopádu se platí vstupné 20 000 VND.
Jeli jsme ještě dál, směrem další vodopád, Love Waterfall. Ale když jsme viděli to neustálé „mléko“, tak jsme se tam otočili a k vodopádu jsme ani nešli. Dojeli jsme zpátky do Sapy, kde jsme si dali výborný oběd. Odtamtud jsme zkusili ještě jeden směr, a to do oblasti Ta Phin. Při vjezdu do této oblasti se platí poplatek 40 000 VND. Tady je krajina zase úplně jiná, protože rýžová políčka tu vystřídala políčka se zeleninou.
Mlha během celého dne neopadla, takže se zklamaní vracíme zpátky na homestay. Navíc cesta ze Sapy na ubytování je pro nás už náročná, jezdíme celý den. A na mokrém kamení nám nakonec podjela motorka a Kubík se trochu sedřel. Já jsem vyvázla v pohodě, protože jsem padala do měkkého 🙂 Takže zbytek cesty jsem dořídila já a Kubík šel za mnou, nebo jsme chvíli jeli. Byli jsme unavení, zmrzlí a naštvaní, že nám nevyšlo počasí! Na jedné vyhlídce bylo maličko vidět do údolí, tak jsme ještě zalétali dronem a pomalu pokračovali do cíle. V 17.30 nás vyzvedával taxík a jeli jsme do Sapy na autobus do Lao Cai. Večer jsme opět jeli nočním vlakem zpátky do Hanoie.
Za krásného počasí musí být Sapa kouzelná! Ona částečně byla kouzelná i když byla mlha, jen ta panoramata se moc nekonala. Ale máme aspoň důvod se na sever Vietnamu ještě někdy podívat 🙂
Tip: Letenky do Vietnamu za super cenu seženete na Letušce.
